Velikonoční šlapání 2012
Ahoj kamarádi!
Tak jak to vlastně bylo na tom velikonočnímu vandru.
Na velikonoční vandr se jezdí proto, že máme den volna – pondělí - navíc.
Taky nemusíme honit zběsile naše děvuchy s karabáčem všude možně a čekat až se nechají konečně chytit, než nás něco trefí.
Taky že se moc těšíme - jako vždycky.
Pak je tu ta tradice, že, a nakonec hlásili tak škaredé počasí, že by vyjelo asi jen pár bláznů.
Tak jsme tedy vyjeli. Zub, já, Zuzka, Mikina, Věroš, Venca, Dědek a nakonec naši mladí Špek a Blanka .
Z vlaku jsme vystoupili v Bruntále a šinuli se skrz něj za našim dnešním cílem - dědina Rázová. Na Bruntálském náměstí jsme shlédli v záři slunečních paprsků dramatickou hranou scénku s náboženským velikonočním motivem. Vypadalo to jak rvačka, ale asi se to tak kdysi stalo. Pak jsme vyrazili v klidném jarním tempu kolem Černého potoka na Dlouhou stráň.
Počasí bylo stále skvělé, stejně jako naše nálada a taky paměťové karty našich digiťáků se utěšeně plnily. Tak jsme dorazili do Rázové. V místních potravinách nám paní pokladní ve svém kutlošku uvařila ochotně několik káviček, což mě přece jen trochu, ale hodně příjemně, překvapilo.
Odpoledne už dost foukalo, hlavně od Harty, takže ta káva fakt bodla. Přesunuli jsme se do hospody, kde jsme se konečně taky i ohřáli. Paní hospodská, ačkoli maličká vzrůstem, ale veliká pracovním výkonem (Věrek ji oslovoval ,,Koťátko“ ), nás brzy dostala do tzv. domácí pohody. Zazněla kytara, historky, fóry a čas běžel. Ke spánku jsme se uložili na místní autobusové zastávce, to aby to i druzí vyzkoušeli, no a bylo ráno.
Nad Rázovou jsme se s tím dvakrát nepárali. Vytáhli jsme naše kompasy, naštelovali směr jemně na severovýchod a hurá na osadu. Na Zlaté kapradí nám zbývalo v té chvíli asi 11 855 metrů, takže se slovy ,,Kaj Tě rve“, jsme vyrazili. Jít podle azimutu je sice super romantika, ale ty bažiny, křoviska a občas i širší potok nás občas pěkně pobavily. I počasí přitvrdilo. Sněhová fujavice, pak vítr se sluncem, no takový blázinec.
Nakonec jsme se přece jen přiblížili k Údolí sýčků a na osadě jsme už byli cobydup. Tam jsme povařili čaj, kafe a šli do Boženky. Tam nás přivítala urobená Pavlínka, bo Božka i Lída byly marod a den před měla místní chasa na sále velikonoční zábavu. Ten večer nám všem, asi po těch zážitcích, tak jela pusa, že jsme zapomněli i na muziku. Myslím si však, že vše má probíhat přirozeně a ne se do něčeho nutit. Tak si prstíky od strun odpočinuly.
Sešla se opět fajn parta, a tak se povídalo, že jeden večer stejně nikdy nestačí. Vyspali jsme se v osadní klubovně a ráno - Ostrava.
P.S.: Děvuchy jsme doma přece jen vyplácali - ať jsou zdravé, no ne?
Ahoooj!
Jeff
http://jefferson.rajce.idnes.cz/Velikonocni_2012/