T.O. TRAMP BOYS

T.O. Tramp Boys - Falešné Vánoce 2011

Tak letošní Falešné Vánoce byly jako obvykle ve směru Jakartovice - Svobodné Heřmanice a stejně jako loni se brzy poté, kdy všichni vpadli do lesa, utvořilo několik skupinek, které šly na flek zaručeně všechny správně, ale jako vždy na něj všechny dorazily odjinud a některé pak vůbec .
Oproti loňsku cestu sice mírně usnadnil fakt, že letos nebyl skoro žádný sníh, ale spíš náznaky mizející zimy, ale jak říkám, či spíš píšu, i přesto jsme některé kamarády střetli až v hospodě u Boženy .
Kromě toho se našli i tací experti, kteří tahali batohy jiným a píšu to hlavně proto, že jsem to byla já, že. Po první přestávce, kdy většina báglů ležela na zemi vedle sebe, se nějakým nedopatřením ocitly vedle sebe batoh můj a Cigánův, které jsou naprosto identické, a ještě větším nedopatřením se stalo, že když jsme vyrazili dál, Cigan popadl batoh můj - upozorňuji, že velmi lehký!!! - a já jeho - naopak nehorázně těžký!!! A přestože se mi to zdálo divné a měla jsem dojem, že i popruhy jsou mi nějak moc volné, batoh jsem ze zad shodila až při přestávce kousek od Koňáku, jelikož jsem z něj chtěla vytáhnout svařáček, a ouha! Svařák a moje věci nikde, zato plný těch, které jsem nikdy neviděla, ano. A teprve pak mi to došlo.
Velice nakvašeně jsem tudíž s batohem dopajdala až na flek, i potok jsem s ním přeskákala (a to jsem doufala, že letos se téhle zradě vyhnu, když ,,vůdcem" naší skupiny byl někdo, kdo tvrdil, že to obejdeme ), a teprve v cíli jsem trochu vychladla a čekala na toho, kdo nesl můj ,,lehoučký batůžek".
Na fleku, když jsme dorazili, již bylo vše připraveno a nachystáno a dokonce i kuchyňský ohýnek už plápolal, jelikož tam na nás už nějakou dobu čekal Šéfko z T.O. Bodláci, a než my jsme dorazili, vše nachystal.
Společně jsme tedy pak již jen nazdobili zvířátkům stromeček a nechali pod ním pár zeleninových, ovocných či sladkých dárečků.
Ovšem že bychom se hned poté vydali k Boženě jako loni, to ne, jelikož se strhla tak dobrá zábava, že se nešlo z fleku odlepit. Teprve když jsem si uvědomila, že jsem nějak zmožená a ospalá (určitě z toho Cigánova batohu) a lehla bych si, jsem se donutila vzít tentokrát batoh svůj a vydat se pomalu na hospodu, kde jsem okamžitě zcela hanebně zalezla do pokoje a usnula, tudíž i mně musely stačit fotky k tomu, abych si udělala obrázek, jaká byla druhá část letošní procházky.
No... asi dobrá .