T.O. TRAMP BOYS

T.O. Tramp Boys - Falešné Vánoce 2018

Na další ročník Falešek nás tentokrát vyjelo 9 a musím říct, že každoroční zúčastněné už od rána jsem tentokrát zastupovala pouze já, Zub, Pažout a Dodo. Tak nevím, nějak mám pocit, že čím dál víc lidí jezdí buď až na flek anebo rovnou do hospody.... To asi tím brzkým vlakem nebo co , takže těm, kteří jeli i nemocní (a že takoví byli) - klobouk dolů. No ale zase se přidaly tváře nové, čímž nemyslím někoho, kdo by na Faleškách ještě nikdy nebyl, ale spíš, kdo nejezdí pravidelně už ze Svinova . V Opavě se k nám přidala ještě babča Ilja, takže v Jakartkách u obchodu nás o nějakou asi hodinku později posnídalo rovných 10.
I tentokrát bylo lehce nasněženo, takže jsme měli aspoň jakýs takýs pocit zimy, protože jinak bylo teplo jako blázen, divže jsme cestou všichni postupně neodhazovali všechny vrstvy, které jsme na sobě měli - šály, šátky, čepice, bundy, rukavice.... no fakt skoro všechno. Když jsme poté odpoledne na fleku zdobili zvířátkům stromeček a dělali vánoční foto, byli jsme všichni splavení jak uprostřed léta. Ale divíte se? Zima fakt nebyla a po cestě tekla zahřívadla proudem...
A co se letošní fotky týká, na fleku už samozřejmě čekali někteří z kamarádů, popřípadě dorazili (někteří až ze z Plzně ), takže se nás na ni napasovalo něco okolo 20 a zcela vyjímečně tentokrát ne u stromečku, ale pod dřevěným nápisem T.O. Tramp Boys. Aspoň zase nějaká změna .
Nemohl chybět samosebou oběd na fleku a příprava na večer, tedy chystání nástrojů, hlasů a hlasivek, takže s pokročením dne směrem k večeru jsme se vydali na točené do hospůdky....
Ovšem s veškerou úctou - jen co jsme dorazili, převalilo se přese mně nejdříve překvapení a poté zklamání. No a nakonec smíření, protože s tím stejně nic neudělám, že jo, maximálně si můžu zvyknout.... A o čem že mluvím? O hospodě. Respektive o jejím interiéru, který byl notně upraven. Jako krásně, to zase ano, ale chvíli mi trvalo, než jsem to rozdýchala. Že je tam velkoplošná televize, to jsem asi už věděla někdy z minula, u elektrického krbu si nejsem úplně jistá a co pro mě byla naprostá novinka a ne úplně milá, byl právě ten interiér. Z celé jedné poloviny hospody zmizely ,,naše" lavičkové boxy (jasně že ne naše, pojmenovávám je asi spíš ze zvyku) a ty byly nahrazeny stoly a židlemi. Ale ne obyčejnými - dost hodně interiérovými, zařícími novotou, až jsem měla strach na ně sednout. Ne že bych byla špinavá, ale přece jen... na fleku jsem seděla u ohně na kládě a tady, i když ve známém ale najednou změněném prostředí, jsem si najednou připadala tak nějak... nepatřičně. Prostě se to tam vůbec nehodilo. Alespoň podle mě. A jelikož jsem člověk, který úplně neholduje změnám, bylo mi jasné, že se s tím budu srovnávat minimálně celý večer. Navíc si o sobě myslím, beze vší nafrněnosti, že mám celkem vkus, takže bráno z celkového hlediska se domnívám, že nové vybavení se do starého prostoru prostě nehodí. Na druhou stranu zase ale zřejmě lze očekávat, že postupem času dojde ke změně kompletní, tedy i toho prostoru, a potom to bude pecka. A všechno do sebe bude zapadat jako jing a jang. Jen se trochu bojím, že potom už tady nebudeme zapadat my... . No... uvidíme...
Ačkoli jsem tedy byla poněkud nemile překvapena, na chvíli jsem si na jednu z těch novoučkých židlí sedla, nicméně vzalo mě to asi víc, než jsem čekala, takže jsem si dala akorát 2 půllitrové čaje, které jsem vypila během hodiny nebo hodiny a půl a poté jsem se spolu s babčou vydala na pokoj, kde jsme zalezly do peřin a udělaly si při brambůrkách a tyčinkách debatní kroužek. Ne moc dlouhý, babča byla stejně jako já výzorem v hospodě nemile překvapena, takže jsme chvilku brblaly a poté to zabalily. Fakt zabalily! To snad bylo poprvé, co pamatuju, že jsem na Faleškách už v 11 večer spala! Nějak mě to asi vzalo...
Trošičku to ze mě spadlo až druhý den dopoledne, kdy jsme se do hospody vrátili na horkou polévku a já si na nový prostor trochu přivykla. To ale nic nemění na tom, že stará hospoda byla prostě... stará hospoda. Naše. Trampská.
Ale dost už stěžování, proto tenhle článek nepíšu, i když jsem si to tak trochu neodpustila. Celkově byly letošní Vánoce fajn, aspoň ten zbytek, který se v hospodě veselil, si na nic nestěžoval. Hlavně že se zpívalo, hrálo a pilo, no ne?
Uvidíme tedy, co nás bude čekat napřesrok .
Ahoj!