T.O. TRAMP BOYS

T.O. Tramp Boys - Svíčkárna 2014

Tak jsem si právě pročetla článek z loňska.... ehm, tedy.... předloňska, loni jsem ho sem nějak nestihla nasypat, hanba mi! A rovnou říkám - žádný přijatelný a neotřepaný úvod pro letoš... aaa, pardon... loňský... článek o Svíčkárně nemám! Prostě mi docházejí ani ne tak nápady jako spíš slova, protože ten průběh je každý rok opravdu stejný....
Nicméně - v pátek jsem dorazila k Božence, a to spolu s Vendetou a Nikitou, které jsem potkala na nádraží v Opavě, a přijela do celkem slušně rozjeté zábavy, kdy už se zpívalo, hrálo i veselilo. Abych náhodou o něco nepřišla, rychle jsem vyhopsala (jak mi to kolena dovolily ) do klubovny, kde jsem odhodila batoh (to zas jak mi dovolila záda ), rychle rozkutlošila spacák a připravila nějaké to spaní a hurá zase dolů! Naprosto sprostě jsem se přivtěřila ke Koffovi, Věrkovi a Věrce a zabydlela se u nich na celý večer, což museli být jistě rádi , a už jsem zpívala a veselila se s ostatními kamarády. Takové veselení se, to se neobejde bez tance, tudíž někteří odvážlivci se před barem aj vytáčali, což člověka pěkně zahřeje, ale já jsem, přiznám se, jakožto netančící tvor, dala přednost zahřívání se přípitky . A že jich bylo...! Hotová zelená smršť! A nejen zelená... Zelení byli maximálně někteří pak v obličeji, haha ! Ale dost o popíjení (i když důvod k němu se vždycky najde, že ), hlavní bylo, že páteční večer byl jako vždy vynikající a přestože se v noclehárně netopí, to se to usíná s písničkami na rtech....
V sobotu začali kamarádi a kamarádky dojíždět již od brzkého rána, kdy už většina těch, co zde byli od pátku, seděla u kafíčka a chystala se na flek. Mimochodem, na něm nás čekalo pěkně nepříjemné překvapení, zvláště tedy osadníky - někdo ukradl naprosto všechno dřevo, které se 3 týdny předtím chystalo na přípravě!!! No chápete to??? Já tedy ne!! Co z toho kdo měl?!
No nic, osadníci se okamžitě vrhli na dřevo nové a kluci šikovní ho měli udělané během chvíle. No a my - nežná pohlaví a téměř skoroosadnice (píšu téměř a skoro, tak ne, že mě někdo, Trampboysáci, budete peskovat ) jsme mezitím chystaly camrátka, která nachystal, přivezl a věnoval kamarád Cmunda - DĚKUJEME! Ona ta Svíčkárna byla taková lehce výroční - totiž 33-tí!
Po znovunachystání dřeva ještě Jeffova Zuzka a Sváťa nachystaly věnec, který večer trůnil na špici nachystané pagody a sobota probíhala jako každý rok - kamarádi se sjížděli ze všech koutů, i těch vzdálených, takže někteří se viděli opět po hodně dlouhé době (na to jsme celkem právem hrdí, že právě na Svíčkárně se kolikrát sejdou lidé, kteří se nevidí třeba i roky a roky, ale tahle akce jim všem stojí za to, aby ji navštívili a se všemi svými kamarády se viděli ), bavilo se i zpívalo, smálo a samozřejmě pilo, ale hlavně - hlavně se vzpomínalo. Od toho přece Svíčkárna je. Vzpomínalo se na kamarády, přátele, rodinu i známé, prostě na všechny, které máme navždy v srdcích a přestože nestojí vedle nás, víme, že s námi jsou... A všem těmto lidem jsme v šest hodin večer postavili do skály jako pokaždé zapálenou svíčku. A samozřejmě nejen těm, na které jsme vzpomínali jen my, ale naprosto všem lidem, kteří již za svým světlem na poslední vandr odešli...
Velký smuteční oheň se pak rozhořel o necelou hodinku později a staral se o něj opět kamarád Věroš (zaslechla jsem cosi o tom, že to snad bylo naposled, nebo co..... , tož to jsem zvědavá, kdo to vezme příště). Plál dlouho a krásně a až do brzkých ranních hodin - ostatně jako vždy.
V neděli se někteří rozutekli a rozujížděli do svých domovů brzy zrána, někteří zamířili ještě k Božence, no a Tramp Boys zůstali, vše uklidili a zcela spokojeni se i se mnou v závěsu vydali taktéž do hospody. Tam nás teda byla pořádna kupa, která čekala na odpolední autobus... bylo nás tolik, že jsme ho celý obsadili, když přijel. Možná tak místo dvě zůstaly....? No, místní nebyli moc nadšení, když nastupovali..... Však na fotkách uvidíte sami .
A závěrečné ,,jedno" U Šimka na Svinově nemohlo chybět!
Nemůžu napsat pro tento rok, když jsem to tak zapinkala, ale aspoň pro dalších pár měsíců se loučím a třeba ten přijatelný a neotřepaný úvod na Svíčkárnu 2015 konečně vymyslím!
AHOJ!