T.O. TRAMP BOYS

T.O. Tramp Boys - Svíčkárna 2015

Tak tedy... sypat popel na hlavu si nebudu - ani ohledně úvodu, ani ohledně doby, kdy sem článek přidávám . Zcela sebekriticky se totiž přiznávám, že není v mých silách ani něco nového vymyslet, ani to dávat časově. Tudíž se nebudu vyblbovat s výmluvama a přejdu rovnou k popisu akce.
Kdysi jsem vyhrožovala, že tady budu za chvíli dávat jen statistické tabulky, ale nebudu.... je to na dlouho a já a ten čas....
Osada Tramp Boys letos vyrazila na Svíčkárnu ve čtvrtek navečer a od pátku se sjížděli kamarádi.... a že letos se jich teda sjelo! A já to musím umět posoudit, jelikož jsem dorazila v pátek jako úúúúplně poslední.....a ne autobusem.... to teda byl zase jednou zážitek . Teď se směju, ale v ten pátek mi to směšné teda nepřišlo vůbec.... spíš jsem neměla daleko k slzám....
Až do Svinova vše ok, dojela jsem, koupila lístek, nějakým mně nepochopitelným způsobem sem vlezla na blbé nástupiště (ještě že semo tamo poslouchám to hlášení a rychle se přesunula tam, kde to bylo správně ) a nakonec i do vlaku (nebojte, správného ). Krásně jsem si vypočítala čas, návaznost vlaku na bus, prachy za jízdné.... potud vše v pořádku. Problém ovšem nastal vzápětí. Hned na Svinově jsme totiž nabrali víc než 20 minut zpoždění, jelikož jsme čekali na jiný vlak, který se někde zasek (asi ztratili lopatku na uhlí, nebo co... ) a vyjeli ve chvíli, kdy už jsem pomalu měla vystupovat v Opavě. Ačkoli to byl rychlajz, do Opavy na bus to bohužel nestihl - autobus mi ujel o nějaké 3 minuty (taky mohl počkat, jistě se k němu donesla zpráva o zpoždění vlaku...). Nedělala bych z toho nijakou vědu, ovšem zrovna do Svobodných Heřmanic jezdí autobus.... no.... slušně řečeno hodně blbě, takže jediné, co jsem mohla dělat, bylo čekat na poslední autobus do třičtvrtě na jedenáct večer, když ten o půl osmé mi zdrhnul. Takže si dovedete představit - nadšená jsem nebyla. To teda fakt ne !! Takže co dělat? Jasně, okamžitě jsem žhavila linky na všechny světové, ale ouha - všichni u Božky vypnutí nebo neslyšeli zvonit telefon, pevná linka v hospodě jakbysmet, jiné spoje veškeré žádné... Až jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že to prostě vzdám a odjedu zpět na Ostravu. Jasně, čekat tři hodiny není to nejhorší, co vás může potkat, ale ne když je večer, téměř noc, jste na nádraží úplně sami, jen sem tam projde někdo, kdo se vrací z práce, popř. někdo, kdo výzorem nebudí právě velkou důvěru (spíš žádnou), ženské, co prodávaj lístky zavřou kukaň a zasunou se do bezpečí za sklem a vy stojíte uprostřed budovy s telefonem u ucha a snažíte se někam dovolat, což se jako z udělání nedaří. Fakt nic příjemného....!
Teprve po téměř 2 hodinách zoufalého (ne)dovolávání se nikam si několika mých zmeškaných hovorů všiml v hospodě Pegas a zavolal mi, takže jsem mu vyklopila veškeré příkoří světa, které se mi stalo a teprve v tu chvíli jsem byla napůl zachráněna. Vzápětí už volal i Zub, že shání odvoz, ovšem při příjemně načatém večeru v hospodě.... kdo by jaksi byl střízliv, že ? Anebo ne střízliv, ale nikdo, kdo by ještě mohl řídit (ať někoho neurazím ). Tudíž jsem dostala pokyn, ať prostě dojedu taxíkem, jestli nechci opravdu čekat na poslední autobus. Jako - představa nevím kolika set korun za taxana mě teda vůbec nenadchla, ale když mi bylo řečeno, že dostanu přispěno.... Proč zase ne, že
A tak jsem tedy do hospody k Božence dorazila před desátou večer taxíkem za 500 Kč!!! Kura rozdíl od nějaké necelé stovky Kč, kterou jsem měla vypočítanou na vlak i bus!
Ovšem neuvěřitelně velký DÍK DÍK DÍK Zubovi, který mi cestu zaplatil celou! Mrkala jsem na drát a neskutečně si toho vážím!
Nicméně - ačkoli se to nezdá - tahle situace mě vyčerpala natolik, že jsem byla schopná maximálně si na hospodě vypít čaj, v klubovně čajznout matračku a rozkutlošit spacák, a jít spát. Což ale nemění nic na tom, že hospoda dlouho do rána praskala ve švech, kolik tam bylo lidí a kolik se jich vydrželo bavit do rána .
A ráno se samozřejmě vyrazilo hned po kafču a snídani na flek, kde jsem se zcela nepochopitelně aktivně vrhla v kuchyňce do přípravy fazolí se slaninou Ale byly výborné...!
Samozřejmě hned časně se začali sjíždět i další kamarádi, především ti, kteří jsou z větších dálek, a dorazilo jich letos požehnaně . Vlastně - jako obvykle .
A - taktéž - jako obvykle se se západem slunce začaly připravovat vzpomínkové svíčky do skály, rozhořely se finské ohně a nastal čas vzpomenout na kamarády, kteří již vandrují po nebeských stezkách. Ale nejen na ně, ale na každého, koho chováme v srdcích, kdo nám chybí a koho bychom, mít tu možnost, alespoň ještě jednou, naposledy objali a řekli mu, jak ho máme rádi a jak nám chybí, přestože víme, že s námi jsou a navždy budou, jen je již nemůžeme spatřit...
Poté, co jsme takto věnovali tichou vzpomínku, se začalo připravovat zapálení velkého smutečního ohně, který tentokrát zapalovaly kamarádky Zuzka a Froda. A když plameny olízly nejnižší vetvičky stromů, ze všech hrdel zazněla Vlajka a v minutě ticha jsme ještě jednou vyslali pozdrav tam nahoru, poděkoval šerif osady Zub všem, kteří přijeli nejen vzpomenout, ale i pobavit se a opít ho (). Funkci ohniváka pak skásnul kamarád Standa (ale během večera ho nějak prostřídal kamarád Věroš - já psala už v článku o minulé Svíčkárně, že nevěřím tomu, že to Věroš dělá naposled ) a než došlo k uzavření šerifského kruhu a vyhlášení volné zábavy, dostalo se osadě a především šerifovi velikého uznání, neboť mu byl předám tzv. trampský Oscar za jedinečnost této mnohaleté akce, což nejen potěšilo, ale především dojalo. VELKÁ GRATULACE OSADĚ T.O. TRAMP BOYS!!!
Následovala zábava, potlach, popíjení, připíjení, štrngání, vzpomínání a vše, co ke správnému potlachu a především ke Svíčkárně patří. Byla perfektní!
Proto TrampBoysáci - díky za ni, vymysleli jste ji před 34 lety pěkně !
Doufám, že ta následující, půlkulatá, bude přinejmenším stejně taková!
A do té doby...